Rámcová směrnice o vodě

Směrnice č. 2000/60/ES Evropského parlamentu a Rady z 23. října 2000, jež ustavuje rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky (Rámcová směrnice o vodě), je jednou z nejsložitějších směrnic v oblasti životního prostředí. Cílem směrnice je zabránit dalšímu zhoršování stavu vod a zlepšit stav vodních ekosystémů. Její implementace neznamená pouhou aplikaci nových technických norem, ale potřebu zavést zcela nový režim řízení založený na jednotce povodí, bez ohledu na stávající administrativní či (v případě mezinárodních vodních toků) národní hranice [Chave, 2001].

Podle této směrnice musí členský stát vymezit oblasti povodí na svém území a stanovit samostatné instituce pro jejich správu. Pro povodí pokrývající území více než jednoho členského státu musí státy vymezit mezinárodní oblast povodí. Dále musí být provedeno detailní zmapování všech vodních útvarů v jednotlivých oblastech povodí (tj. tekoucích, stojatých i podzemních vod) a musí být zjištěna a dále sledována jejich kvalita. Tento požadavek klade vysoké nároky na zavádění nových forem monitoringu ve vodním hospodářství.

Devět let poté, co Rámcová směrnice o vodě vstoupila v platnost (tj. do roku 2009), musí instituce spravující oblasti povodí (tzv. kompetentní orgány) sestavit a schválit plán využívání a ochrany vod pro každou oblast povodí. Účelem plánu je dosáhnout zlepšení stavu u silně ovlivněných vodních útvarů, které nesplňují technické normy stanovené centrálně EU. Na plán navazují konkrétní programy opatření. Do tvorby plánů oblastí povodí má být ve velké míře zapojena odborná i laická veřejnost, která může formou písemných připomínek nebo účastí na veřejných projednáváních apod. vznášet své připomínky k navrhovaným opatřením.

Cíle směrnice:

Kromě stanovení nového společného systému řízení za účelem vytvoření vodní politiky obsahuje Rámcová směrnice vodní politiky EU soubor všeobecných cílů. Mezi ně patří:

rozšířit oblast činností zaměřených na ochranu vod o všechny formy přirozeně se vyskytujících vodních útvarů v prostředí, včetně povrchových a podzemních vod;
zabránit dalšímu zhoršování a chránit a zlepšit stav vodních ekosystémů a, s ohledem na jejich potřebu vody, i stav suchozemských ekosystémů a mokřadů (Článek 1, odst. a));
podpořit trvale udržitelné užívání vod založené na dlouhodobé ochraně dosažitelných vodních zdrojů (Článek 1, odst. b));
přijmout specifická opatření ke kontrole znečištění tím, že se cíleně sníží či zastaví vypouštění, emise a úniky prioritních toxických látek, zvýšit ochranu a zlepšit vodní prostředí (Článek 1, odst. c));
snížit znečištění podzemních vod (Článek 1, odst. d));
přispět ke zmírnění účinků povodní a období sucha (Článek 1, odst. e));
podniknout opatření, která povedou k dosažení „dobrého stavu“ všech vod v předem stanoveném časovém horizontu.

Komise očekává, že tyto cíle povedou k zachování udržitelného vyrovnaného a spravedlivého využívání vod v zemích Společenství, ke snížení znečištění podzemních vod, k ochraně teritoriálních a mořských vod, jakož i ke splnění mezinárodních závazků týkajících se toxických látek.

Základní pojmy:

Aktivní zapojení je vyšší úroveň účasti veřejnosti než konzultace - zainteresované strany budou vyzvány, aby se aktivně podílely na procesu přípravy plánů povodí formou diskusí o jednotlivých otázkách a příspěvků k jejich řešení. [Souhrnná strategie, 2007]

Dobrý ekologický potenciál je stav silně ovlivněného nebo umělého vodního útvaru podle klasifikace v souladu s příslušnými ustanoveními přílohy V. Rámcové směrnice o vodě. [MŽP, 2001] Umělý či silně ovlivněný vodní útvar nemusí proto za určitých podmínek dosáhnout dobrého ekologického stavu, ale pouze dobrého ekologického potenciálu, avšak musí splnit podmínky dobrého chemického stavu.

Dobrý ekologický stav je stav útvaru povrchové vody podle klasifikace v souladu s přílohou V. Rámcové směrnice o vodě. [MŽP, 2001] Pro všechny povrchové vody je nutné dosáhnout dobrého ekologického stavu a dobrého chemického stavu.

Dobrý chemický stav povrchové vody je chemický stav nezbytný ke splnění environmentálních cílů pro povrchové vody – tj. takový chemický stav útvaru povrchové vody, ve kterém koncentrace nebezpečných látek nepřesahují stanovené environmentální standardy. [MŽP, 2001]

Dobrý stav povrchové vody je takový stav útvaru povrchové vody, kdy jeho jak ekologický, tak chemický stav lze klasifikovat jako přinejmenším dobrý. [MŽP, 2001] Dobrého stavu povrchových vod je dosaženo v případě, že vodní útvar splňuje určitá biologická a chemická kritéria a navíc není příliš ovlivněn lidskými zásahy. Environmentální cíle pro jednotlivé útvary a typy vod budou stanoveny. [Chave, 2001]

Kompetentní úřad (orgán) je instituce spravující oblast povodí, která je odpovědná za stav vod v tomto povodí a musí mít k dispozici pravomoci k dosažení vytyčených environmentálních cílů (tj. dobrého stavu vod). [Chave, 2001]

Konzultace je nejnižší úroveň účasti veřejnosti, pokud budeme za základ považovat poskytování informací (tj. informování veřejnosti). Kompetentní orgán dá dokumenty k dispozici pro písemné připomínky, uspořádá veřejná slyšení nebo bude aktivně získávat připomínky a názory veřejnosti například formou výzkumů a dotazování. [Souhrnná strategie, 2007]

Nejistý vodní útvar je útvar, u něhož chyba v datech z monitoringu je tak velká, že toto vyhodnocení nelze považovat za konečné – tj. konečné hodnocení (ne)rizikovosti vodního útvaru není dosud známo.

Nerizikový vodní útvar je útvar, který dosahuje stanovených cílů pro dobrý stav vod. Pro každý vodní útvar jsou vyhodnoceny všechny relevantní biologické a fyzikálně-chemické složky kvality, toto vyhodnocení se porovnává s cíli dobrého stavu vod.

Oblast povodí je povodí nebo jeho část o takové velikosti, která umožní vytvořit efektivní organizaci odpovědnou za jeho správu. Podle Rámcové směrnice o vodě je oblastí povodí území pevniny a moře, tvořené jedním nebo více sousedícími povodími, spolu s podzemními vodami a pobřežními vodami k nim příslušejícími, určená podle čl. 3 odst. 1 jako hlavní jednotka pro správu povodí. [MŽP, 2001] V ČR bylo vyhlášeno 8 oblastí povodí.

Plán hlavních povodí ČR je strategický dokument plánování v oblasti vod, který stanoví rámcové cíle pro hospodaření s povrchovými a podzemními vodami, pro ochranu a zlepšování stavu povrchových a podzemních vod a vodních ekosystémů. Zahrnuje rámcové programy opatření k prosazování veřejných zájmů, které jsou závazné pro pořizování plánů oblastí povodí, včetně zdrojů a způsobu jejich financování.

Plán oblasti povodí je základní nástroj správy oblasti povodí, shrnuje výsledky analýzy stavu vodních útvarů v oblasti povodí – stanoví jejich současný a cílový stav a je základním nástrojem pro rozhodování kompetentního úřadu (orgánu). Účelem plánu je dosáhnout daných cílů Rámcové směrnice o vodě (tj. dobrého stavu vod do 15 let od přijetí). [Chave, 2001]

Program opatření stanoví, co je nutné udělat, tj. co musí kompetentní úřad (orgán) učinit k dosažení dobrého stavu vod v harmonogramu stanoveném Rámcovou směrnicí o vodě. [Chave, 2001]

Rizikový vodní útvar je útvar, který překračuje limity stanovené v pracovních cílech pro dobrý stav vod. Pro každý vodní útvar jsou vyhodnoceny všechny relevantní biologické a fyzikálně-chemické složky kvality, toto vyhodnocení se porovnává s cíli dobrého stavu vod.

Silně ovlivněný vodní útvar je útvar povrchové vody, který má v důsledku lidské činnosti podstatně změněný charakter. [Zákon č. 254/2001 Sb.]

Široká veřejnost jsou představitelé veřejnosti, kteří mají pouze omezený zájem na určité otázce a omezený vliv na její výsledek. Jejich společný zájem a vliv však může být významný. [Souhrnná strategie, 2007]

Účast veřejnosti je umožnění veřejnosti ovlivňovat výsledek plánů a pracovních procesů. Výraz je obvykle používán jako souhrnné označení pro všechny formy účasti veřejnosti na rozhodovacím procesu. Rámcová směrnice o vodě tento výraz explicitně nepoužívá. [Souhrnná strategie, 2007]

Umělý vodní útvar je vodní útvar povrchové vody vytvořený lidskou činností. [Zákon č. 254/2001 Sb.]

Veřejnost (nebo široká veřejnost) je jedna nebo více fyzických nebo právnických osob a – v souladu s vnitrostátní legislativou nebo praxí – jejich sdružení, organizace nebo skupiny (viz také Směrnice SEIA 2001/42/EC a Aarhuská úmluva, článek 2 odst. 4). [Souhrnná strategie, 2007]

Vodní útvary jsou samostatné vodní prvky jako např. jezera, části řek, zásobárny podzemních vod aj. Musí se vždy jednat o jasně vymezené entity (které lze znázornit na mapě), u nichž lze popsat jejich fyzické vlastnosti, aby bylo možné zjistit a následně sledovat jejich kvalitu. [Chave, 2001]. Zákon o vodách (č. 254/2001 Sb.) definuje vodní útvar jako „vymezené významné soustředění povrchových nebo podzemních vod v určitém prostředí charakterizované společnou formou jejich výskytu nebo společnými vlastnostmi vod a znaky hydrologického režimu“.

Zainteresovaná strana je jakákoli osoba, skupina nebo organizace, která má nějaký zájem na určité otázce buď proto, že jí bude přímo ovlivněna, nebo proto, že její výsledek může do určité míry ovlivnit. „Zainteresovanou stranou“ se rozumí rovněž ta část veřejnosti, která si zatím není vědoma toho, že bude danou otázkou ovlivněna (v praxi se to týká většinou jednotlivců a mnoha malých nevládních organizací a společností). [Souhrnná strategie, 2007]

Více informací viz překlad Rámcové směrnice o vodě nebo publikace Chave, P: Rámcová směrnice vodní politiky.